Gymplem prošlo 26 tříd po zhruba 30 kusech, což dává 780 absolventů a absolventek Gymnázia Šlapanice (dále též jako ABGŠ). Z toho výpočtu plyne:
– k transportu všech ABGŠ bychom potřebovali 156 fábií, které by, nárazník k nárazníku, vytvořily řadu dlouhou 640 metrů, což je jako od gymplu k Sokecu (ne úplně, ale skoro, určitě za polovinu cesty).
– kdyby všichni ABGŠ přišli na šlapanickou poštu odeslat doporučený dopis, trvalo by jejich odbavení plných 65 hodin a jejich fronta by devětkrát obtočila náměstí.
– pokud by přišli jednotlivě žádat o stavební povolení, vyřizovala by se 1560 let (což je na časové ose stejně daleko, jako je od pádu Říma k dnešku).
– pokud budeme vycházet z průměrného platu, vyjde nám, že absolventi GŠ měsíčně vydělají minimálně 35 880 000 Kč, tzn., mohli by si každý měsíc koupit bezmála 97, možná ale také mnohem, mnohem víc nových fábií, což odpovídá přibližně třem vozům Maybach.
– hmotnost absolventů a absolventek GŠ je 58,5 tuny, což odpovídá hmotnosti 97,7 ledního medvěda nebo 2543 tučňáků císařských (a mnohem více těch menších tučňáků, co nevíme, jak se jmenují).
– průměrný věk absolventů a absolventek je 32 let (na což jsme přišli snadno, když jsme vzali nejstarší/ho a nejmladší/ho, sečetli to a vydělili dvěma)
– jako perličku uvádíme, že 780 je počet obyvatel obcí Jinačovice, Babice u Rosic nebo Jezeřany-Maršovice. Naproti tomu Ponětovice mají jen 453 obyvatel.
Tak dost, stop, prosím! K čemu nám je informace, že průměrný absolvent má 32 let a jeho byt má rozměry 0,072 fotbalového hřiště? Navíc když se v dnešní době na fábie a fotbalová hřiště dávno nic nepřepočítává. Z výše uvedených nesmyslů vidíme, že je hloupost průměrovat cokoliv, co se od sebe navzájem liší víc než pomeranč od jinýho pomeranče. Všichni jsme přece jedineční a to, co nás spojuje, nejsou žádná čísla, ale prostor, budova Gymplu, kterou jsme sdíleli v čase. A také čtveřice/pětice zakladatelů, které známe skutečně všichni (pro úplnost dodáváme, že pátá zakladatelka již před časem odešla na odpočinek, takže ti nejmladší ji možná znát nemusejí).
Číslo 780 už vypadá nepřehledně, tolik lidí už do obýváku nenarvete, ani do šaliny, ale není to tak strašné, když si uvědomíme, že na Gymplu dodnes působí osobnosti, které všech těchto 780 studentů a studentek znají – a některé i jménem. Kromě toho si taky vzpomeňte, kolik gymplem prošlo sourozeneckých dvojic či snad i trojic (hlášen byl dokonce výskyt trojčat, ale to už je snad nějaká urban legend).
Toto číslo nabere lidštější rozměry i tehdy, když zkusíme spočítat, kolik manželských i nemanželských párů z gymplu vzešlo, kolik v regionu pobíhá dětí, jejichž tatíček i matička maturovali ve Šlapanicích. Známí jsou jedinci, jimž na Gymplu, kromě jich samotných, odmaturovali:
– manželka, bratr, švagrová, druhá švagrová a bratr švagrové
– manžel, sestra, švagr, švagrová, bratr švagrové
– manželka, bratr, švagrová, švagr, sestra švagrové
– manžel, bratr, švagr, švagrová, sestra švagrové. Není nám ovšem známo, jestli již na Gymplu studují nějací čistokrevní potomci, nebo se stále jedná o /mudly nebo v lepším případě o poloviční mudly. Doufáme, že se nám tyto mezery ve znalostech podaří zaplnit na našem velkém srazu v září.
Poznámka editora: autor tohoto statistického příspěvku, tom btr, je zároveň manžel, bratr, švagr. Takže na srazu bude mít manželku, bratra, švagrovou, druhou švagrovou, bratra švagrové a možná i nějaké nalezené dvojče. Nebo pratetu. Uvidí se.